VNITŘNÍ SVOBODA
„to, jak se cítím, nezávisí na tom, co (ne)udělají/(ne)řeknou druzí“
Znáte to?
Někdo zareaguje jinak, než očekáváme. Než byla naše představa. Někdo se chová jinak, než chceme. Než je to správně (podle nás, protože my víme, jak je to správně)
„Vždyť je to tak jasné…, jak to má být“. Protože..já to vím. U nás to tak vždycky bylo. A když si nejsem jistá, zeptám se blízké duše.
„To víš, že jo. Máš naprostou pravdu.“
.. no.. to je blízká duše, co nás chce uchlácholit. Na chvíli se uklidníme, chyba je jinde..to ten druhý je ubližovatel.
Jenže.. situace se opakují. V různých podobách. Kladete si otázku proč? Proč mám pocit, že někdo druhý mi způsobuje nekomfort? Divné pocity.
Celý život hrajeme hry „oběť a padouch“.
Naučili jsme se to ať už z našich rodinných systémů, ze strategii přežití, ze životních setkání.
Co dělat, když už nechci tuto hru hrát?
Není to vždy lehké. První krok může být uvědomění, že za mé pocity nemůže nikdo jiný než já. Jsou totiž moje. Ten druhý je ve mně „jen“ vyvolal.
Druhý krok může být najít vnitřní spojitost s dávným, zapomenutým příběhem v nás.
Nebo můžeme zkusit v sobě/k sobě pronést kouzelnou větu:
„..nemáš nade mnou takovou moc , abych se cítila…“
Cest je nekonečně mnoho. S každým ladí jiná.
Ale zažít ten pocit, když vás druhý „nerozhodí“, je nádherný
