Pokora

Je v mém vnímání pocit, kdy si uvědomuji, že jsou v životě situace, které nelze ovládat, řídit, v nichž jsme „jen“ jejich součástí.

Když si hledám učitele, hledám v nich tuto kvalitu. Dává mi, v nějaké formě samozřejmě, pocit klidu, pocit důvěry a mohu pak přijímat i informace, které proudí z Moudrosti, z Vedení, ze Srdce, z laskavosti a možná i láskyplnosti takového člověka. Informace, které se nestudují, ale cítí.

Vnímám , že každý máme své Já spirituální ( Duše, primární Já… každá kultura nazývá jinak) a své Já spojené se zkušenostmi v tomto těle ( Ego, druhé Já ..)

A obě jsou potřeba. Obě jsou naši součástí a vyzdvihovat/ potlačovat jedno či druhé vede k pocitům vnitřní nestability, nekomfortu. Pocitu odpojení.

Jako vše v životě jde o rovnováhu, o hledání středu při Vědomí, že jsem oboje!

Jenže…

Někdy na to zapomeneme.

Mě toto znovu-uvědomění dnes zprostředkovala nová klientka, když na konci setkání mi povídá: „Vy jste první, kdo mi neříká, že tímto „sezenim“ ( myšleno terapeutické setkani) jsme mé potíže odstranily“

Koukám na ni.. to někdo slibuje?

Ano, i já mám někdy vnitřní rozpor, když se mi nedaří rozmotat klubíčko potíží, zda dělám práci dobře, zda nejsem moc nepozorná, neVédomá, málo toho vím… , ale pak přichází čas, kdy se Mysl ( Ego) utiší a příjmu, že jsem součástí celku, že nemohu spasit nikoho, kromě sebe.

A že mým posláním je Být v přítomnosti, otevřít energetické pole a zprostředkovat / dovolit, aby se dělo. Aby se klientovo Já-Self spojilo s Já- Duše a díky tomu se uvolnila zablokovaná energie, která je klíčem ke kvalitnímu bytí. Pulzace je Život .

Takže.. neslibuji vyřešení všeho a navždy.

Nabízím Držet bezpečný prostor, a nechat dovolit, aby se dělo.

Život bez potíží, tak, jak je nám nabízeno, není životem.

Život je pohyb. Fluidita. Zastavení pohybu je smrt.

Nebo.. Tělo bez Duše.

O Smrti možná příště.