Být v těle
To jako nejsme? A kde tedy jsme?
Být v těle má mnoho rovin. Často tělo používáme jako domov, o který se staráme, z vnějšku i zevnitř, dle našeho naturelu a zvyklostí. Umýt a nakrmit je asi základ všech. A pak různé péče.. od vůní, krémů, cvičení, ale i kadeří, zkrášlování (vnější svět) a taky půsty, očisty, zdravá strava, doplňky stravy…
Tělo jako můj chrám.
Tak co znamená být v těle?
Vnímat ho.
Kdy vnímáte své tělo? Nejčastěji, až na sebe upozorní svou bolestí. Je to jeho řeč, resp. křik, kdy ho uslyšíme. Jeho tichou řeč moc nevnímáme, nejsme naučení ji vnímat. Dnešní doba navíc umožnila „vypnout“ i křik těla. „Něco vás bolí? Vezměte si kouzelnou pilulku“ hlásají usměvaví lidé.
Cítit ho.
Cítit znamená mít pocity. Jak je mi v těle? Jak se cítí moje tělo dnes? Jak se cítím já se svým tělem? Mám ho ráda? Líbí se mi? Kolik má energie ? Teď, v tuto chvíli. A kolik má energie ráno, když vstávám. Kolik večer. Beru ho jako sluhu celý den, nebo cítím, kdy je v napětí a potřebovalo by vydechnout? Nebo naopak.. jsem v úzkosti a tělo by potřebovalo nadechnou?
Na chvíli se zastavte, zavřete oči a zavnímejte… jaké je napětí ve vašem těle v tento okamžiK? Nehodnoťte to. Jen si to uvědomte. A zkuste se naladit… co by mu udělalo dobře? Jaký pohyb zevnitř. ( stačí malinký, ne rovnou uběhnout maraton) Pro někoho to může být jen výdech. Uf. Tlak povolí. Pro jiné třeba silný pohyb ruky, aby se uvolnila tíha. Protáhnout se. ….
A pak… co se změnilo v těle? Zase to jen prociťte.
Stačí pár okamžiků během dne, kdy se zastavíme, procítíme tělo, uvolníme a tím se začneme učit jemné komunikaci. Tělo nebude na sebe muset upozorňovat bolestí.
Další rovina, jak vnímat tělo, je rovina energií. S tou učí pracovat techniky typu čchi kung. Je jich mnoho, i když v našem západním světě se často zaměňují za cvičení tělesných pozic.
Být v těle často znamenalo pocitový nekomfort, Skrze tělo cítíme bolest, nejen fyzickou, ale i emoční. A tak si naše Já našlo cestu, jak tělo necítit.
Jenže.. emoční i fyzický nekomfort způsobí nejen odpotání se od těla, ale energetickou blokádu v těle. Je to jako by jste hodili kámen do toku řeky. Po prvním kameni voda kámen obteče. Má dost síly. S každou další potlačenou bolestí přidáváme další pomyslný kámen do řeky, až se po letech této strategie vytvoří přehrada. Voda (naše životní energie) stagnuje, neteče svým divokým proudem, ve stagnaci dochází k hnilobě. Tlaku, zánětu, a tělo volá tentokrát už skrze silnou bolest.
Teď jistě vidíte, že potlačení bolesti nikam nevede. Je potřeba začít vnímat tělo. Jeho signály. Kámen po kameni lovit z řeky a dostat se k původní bolesti. Projít jí. Přijmout.
Většinou následuje uvolnění…a vyčerpání. Kolik energie jsme potřebovali na nevnímání této části sebe? Tady nastává okamžik, kdy je tělu potřeba dát prostor, nechat jeho vnitřní moudrost znovu nasměrovat tok životní síly do potlačených míst a uzdravit místo zevnitř.
Stojí za to vnímat tělo. Ať už si k tomu vybereme jakoukoli cestu.
Během podzimu otevřu jednodenní ochutnávkový workshop Tělo jako můj chrám