být pro sebe důležitý

..nebo dostát závazkům a slibům?

Co myslíte? Jak to máte nastavené vy?

Vždycky jsem měla pocit, tě závazek k druhým je nejvíc. Proto než ho vyslovim, snažím se být v maximálním hledání všech možností přínosu i negativ.

Jenže..

Život nás mění.

I situace.

Dostát zavazek k sobě, že budu ctít své pocity?

Můžu jim věřit? Nejsou pocity právě ten vnitřní „ďábel „, co nechce, abychom něco dokázali?

Nebo jsou pocity kompas, který ukazuje cestu?

Jak to odlišit?