Dokonalost

Bylo období v mém životě, kdy jsem měla touhu být dokonalá. Ve všem.

V úspěších.

Ve vizáží.

V moudrosti.

V oblékání.

V účesu.

V konání.

V ….

Proč?

Tehdy jsem si myslela, že jen tak je to v pořádku. Moje máma jinak než dokonale věci nedělala. „Musí to ( cokoli, co vzejde že mně) být dokonalé „, bylo mým hlubokým přesvědčením.

Později jsem si myslela, že touha po dokonalosti vznikla v dětství, z pocitu „necítím se milovaná tak jak jsem“.

Při hledání sebe samé jsem se dostala do „rukou“ jednoho moudrého muže, který mi na me hledání dokonalosti odpověděl : „dokonáno jest“. Je hotovo.

Třeba socha na Karlově mostu.

“ Dokonáno jes“t je konec.

Smrt.

Život je pohyb.

Není možné být dokonalý.

…..

Co to vlastně je, ta dokonalosti?

Když se kouknu do přírody, spousta krásného je tam nedokonalé.

A přesto se nad tou krásou rozplýváme.

Touha po dokonalosti vede k ustrnutí. Vnitřní pohyb se zastavuje. Začíná nastupovat strnulost. Chybí flexibilita. Pružnost.

A přitom… právě posledně jmenované je známkou mladého ducha. I mladého těla.

Upusťme od svých představ o sobě, o světě, jaký má být, o druhých…

A dovolte si dýchat a radovat se , jako deti, jen tak.

Třeba i proto, že už je jaro.