HNED SE ANI PES NEVYS*RE
Říkával můj táta.
A já tu větu občas použiji také, když se snažím vysvětlit klientovi, že k opravě, přepisu, uzdravení sebe zevnitř, transformaci… je potřeba čas. Někdy I více času. Třeba měsíc. Ale i půl roku. Rok.
Zlomenina kosti srůstá 6 týdnu a pak ještě 2 měsíce rehabilitace.
Od početí do porodu trvá proměna spojení dvou buněk do přeživšího jedince 9 měsíců.
Než se dítě naučí chodit, tedy než dojde k vývoji mozku a zralosti pohybového aparátu, je to 12-15 měsíců.
A my… chceme hned.
Čím to je?
Ano, od mala slyšíme „povely“ udělej to hned, odpověz hned. Ale taky.. „jak nevíš, to uz máš dávno vědět „
Další tlaky jsou ve škole, v práci, ale i v reklamách na zázračné pilulky všeho druhu.
Nic nemusíte, čáry máry fuk… a je to.
Zvláštní… jako děti, kteří v kouzla věří, jsme uváděni v realitu bez kouzel.
A v dospělosti se s kouzly úspěšně obchoduje.
Takže, moji milí, neslibuji zázraky na počkání. Rozmotat zašmodrchané klubíčko vaší životní pouti je někdy samo o sobě náročné na čas. A k tomu provázení vás do bolavých míst. A „opravě “ vnímání těchto situaci.
Někdy je to o jiném pohledu, někdy o přijetí, někdy o uvolnění zablokované energie.
Čest je mnoho. Na každé sebesetkaní následuje čas integrace, vnitřního přepisu a proměny.
A to chce čas.
Dejte si láskyplnost, nehodnoťte, zda je nebo není pokrok. Po čase sami poznáte, jak velké proměny se udály.