Mám ráda kostely a kaple. ( nejen
). Když to jde, jdu dovnitř , prohlížím si prostor, stavebně i energeticky.
). Když to jde, jdu dovnitř , prohlížím si prostor, stavebně i energeticky.Pak se ztiším. Někdo tomu říká meditace. Nebo.. jen jiný stav vědomí. Odložení Já. Tedy…svého sebeobrazu.
Dnes jsem v kapli u Sv. Anny. Energie místa hovoří o mnoha odvedených duších.
Mou pozornost přitáhl kříž čele kaple. Jak je ztvárněný. Vespod jsou nohy, mnoho nohou. Tělo tvoří páteř. Vrchol kříže má v sobě zobrazeno mnoho tváří. A do kříže jsou ruce. Mnoho rukou.
Naše tělo je také kříž.
Mám ráda symboly.
Sedím, vnímám to dílo, energii kaple. Kolik duši zde bylo vyprovozeno?
Je to odvěká zkušenost. Že jednoho dne tu zanecháme svá těla.
Napadá mě, že i když to vím, jaká bude ta chvíle odloučení?
Najednou si uvědomuji, jak mám své tělo ráda. I svůj život. Ať je jaký je.