Když rozdíl je vidět i cítit
Při mé práci (masáže, shiatsu, biodynamická práce s tělem..) klienti často , v průběhu ošetření, uslyší otázku: „zavnímejte rozdíl mezi levou a pravou stranou“, nebo jen “ vnímáte rozdíl mezi polovinou těla, která dostala opečování oproti té, která na dotek teprve čeká“?
Velmi často zazní odpověď typu: „ta opečovaná je větší“, „levá strana je delší“, „jakoby se uvnitř zvětšil prostor“, „cítím proudění“, aj. Někdy i pozoruji, že se tělo samo „rozdýchá“ (spontánní, neřízené hluboké dýchání)
Proč se ptám?
Důvodů je více.
Je dobré si uvědomit, že tělo bylo stažené, v napětí a my jsme to už ani nevnímali.
Je dobré si zvědomit, že uvolnění a prostor v tkáních je pro naše tělo přirozené a tímto zvědoměním si pomůžeme, aby návrat ke stažení nebyl tak rychlý (ideálně vůbec, ale to bychom museli žít ve „skleníkovém“ prostředí )
V dlouhodobé práci si tímto můžeme pomoci k objevení klíče, jak co nejméně padat při různých životních událostech do těchto fyzických napětí.
Ale mě baví i hledání cesty, jakým klíčem a proč tělo mění svůj přirozený postoj.
A tím nemyslím „otřepané věty“ typu „moc koukáte do monitoru“ a proto je krk / trapéz přetížený.
Nebo že to začalo už ve škole, kde moc sedíme a krk s hlavou je v předsunu.
Proč někoho bolí bedra a jiného trapézy, když oba mají podobný životní styl?
Proč, i když cvičím, posílím ty správné svaly, tělo je neumí zapojit v každodennosti?
Tyto otázky jsem si kladla posledních pár týdnů v souvislosti se svalem musculus longus colli, což je hluboký krční sval spojující hrudní obratle s lebkou.
Při dnešním ošetření klientky jsem se rozhodla nejprve pro uvolnění přední části hrudníku, uvolnění oblasti podklíčkových kostí, protože dokud je tato oblast stažená, trapézy nemá smysl uvolňovat. Rozdíl mezi levou a pravou stranou při ošetření byl natolik viditelný, že jsem musela pořídit foto a klientka rozdíl vnímala velmi intenzivně právě i v uvolnění a postavení krku (přesněji strany, kde jsem pracovala na hrudníku – krku jsem se v době pořizení fotografie svou péčí nedotkla). Najednou se krk sám srovnal do správného postavení, což se před masáží cvičením sice dařilo, ale pohybový streotyp krk i postavení hlavy vracel hned zpět.
Přesah mé práce, kdy se spolu s uvolněním svalů uvolní i dávná vzpomínka, která vedla k zablokování energie a tím i chybnému fyzickému postoji a následná práce s „opravou“ této události (nebo přesvědčení) mi dává hřejivý pocit a naplňuje mě pokorou před moudrostí těla, které se snaží fungovat, jak nejlépe umí, i když my máme často pocit, že nám „neslouží“ jak má.