Miluji svou práci

MILUJI SVOU PRÁCI!

a jsem za ni neskutečně vděčná

Miluji ta hluboká propojení, když se v úvodním povídání podaří vyladit se do vzájemné důvěry, když se pak klient „otevře“ a „dovolí“ doteky nejen na kůži, ve svalech, ale a především!! v hloubkách svého energetického systému.

Energetické bariéry jsou naši součástí, která nás má chránit před zopakovaním nějaké dávné, dnes už ne-vědomé, emoční bolesti.

Slouží nám dobře. Brnění. Pancíře. Ochraňují nás. Jsou to vlastně naši „rytíři „.

Jenže… když se „porouchá “ něco na „hradě“, který rytíř stráží, a nepustí tam opraváře, který na to koukne zevnitř, nebo babku kořenářku, která přinese čarokvítí…, časem bude vyčerpaný, protože bude hlídat polomrtvý hrad. Život v rozpadajícím se stavení není životem, ale přežíváním.

Nestačí dát „novou barvu na fasádu“..

…stejně jako hnětení svalů neodstraní emoční příčinu fyzické blokády v těle.

Ve své práci cítím, jak hluboké propojení sytí zevnitř. Vyživuje. Uzdravuje. Dovolí rozpustit dávné a často již nepotřebné vzorce obran.

Mé ruce jsou „jen“ spojkou, která dává tělu impulsy. Vzpomeň si. Jak a kudy proudí energie. Kde je jí málo, doplním ji, aby sama měla sílu „prolomit hráz“ Kde je jí moc, svedu ji do potřebných míst.

Má mysl je „jen“ průvodcem, která dá občas do slov, co ruce navnímají.

Ano. I hýčkací masáž je krásná.

Ale tu proměnu, když si dovolíme otevřít se a nechat se vyživit zevnitř, tu stoji za to vidět. Jemnost ve tváři, záře v očích…. probuzený život