Jsem bohatá…
… protože mám děti i přátele
Jsem bohatá…
… protože jsem měla vždy z čeho uvařit
Jsem bohatá….
… protože mám půdu, kam mohu zasét semínka
Jsem bohatá…
…protože jsem si před lety koupila kvalitní boty a pořád mi slouží
Jsem bohatá…
…protože mám kabát a není mi zima
Jsem bohatá..
…protože si mohu dovolit služby a ocenit tak práci druhých
Jsem bohatá…
…protože – mám dvě zdravé ruce a nohy
– vidím každý den vycházet slunce
– mohu a umím prožívat své emoce
Jsem bohatá…
… a tak mohu rozdávat druhým – úsměv, otevřené srdce, pozornost, laskavost, přítomnost, vnímání, obejmutí…..
Jsem bohatá…
… protože jsem si dovolila dělat to, co mi dává smysl a těší mě to
Jsem bohatá…
Nebyla to lehká cesta k takovému uvědomění. Byly dny i roky, kdy jsem chtěla dát (dětem i sobě) víc, než jsem mohla. Nejen fyzicky, ale někdy i energeticky.
Když na sebe zapomeneme a jen dáváme, vzniká nerovnováha. Nevědomé očekávání, že když já dávám, budu dostávat. A pak to zklamání. Vyčerpání. Hojnost, kterou jsme rozdali, se ztratila jak pára nad hrncem a svůj deficit vidíme v hmotném světě projekcí.
Já jsem si dopřála hojnost času k regeneraci. Vnitřní. Hluboké. Po každém uzdravení deficitu jsem sklouzla do další hlubiny, kde byl kráter vyčerpání ještě větší. Znovu poslouchám tělo a doplňuji. Vyživuji sebe zevnitř. A jeden den přišlo uvědomění, že s novým rokem nastane obrat. Mohla jsem se nadechnout.
Ten čas sebepéče, sestup do vlastních temnot a setkání se s vlastními stíny je tak důležitý. Uzdravit a vyživit. Naplnit se energií uvnitř sebe. Pocítit hojnost zevnitř. Vnímat nekonečnou hojnost kolem sebe. Radovat se z maličkostí. Najednou je to tak jednoduché.
Bohatství je pocit. Nejde najít ve vnějším světě. Je to vnitřní stav nezávislý na vnějších okolnostech. Pocity jsou uvnitř nás. Jsou naše. Nemohu nalézt vně něco, co uvnitř není. A naopak. Když se cítím bohatá, vidím svět svým vnitřním pocitem.
Stačil mi malý impuls z vnějšího světa, abych „to“ uviděla. Uviděla, jak moc jsem bohatá.