Víc než rok jsem cítila omezení v otočení hlavy na jednu stranu.
Chodila jsem na fyzio. Efekt se dostavil na pár dnů.
Akupunktura pomohla jen někdy.
Byliny podle TCM principů pracovaly nejlépe, ale stale to není dobré.
Kineziologie.
Masáže.
Protahování.
Uvolňování.
A….
… mozek si postupně zvykl, našel cestu, jak fungovat s tak malým omezením.
Pak se přidala bolest nohou. Chodidel.
Našla jsem podologa. Cvičila jsem a uvolňovala podle jeho rad. A čím víc jsem uvolňovala napětí chodidlových svalů , tím větší bolest jsem zažívala.
Celé tělo začalo dřevěnět.
Najednou jsem si uvědomila, jak je lidský mozek (v naší společnosti určitě) nastavený. Jak je snadné naučit se žít s bolestí ( co zbývá, že?)
Co pozoruji nejčastěji kolem sebe, je přijetí „tak to je“ , často s posvěcením odborností nějakého zdravotníka . Přece ON to musí „opravit“. Napíše rehabku a „A ať to nebolí, vemte si prášek od bolestí“. (Ve škole tyto tabletky patřily do skupiny léky symptomatické. Tedy.. potlačující symptom. )
Děkuji moudrosti těla, že mě dovedlo do bodu ‚A dost‘.
Ústupky omezení hybnosti a plnému životu vedou k nabalovaní potíží.
Našla jsem nového fyzioterapeuta.
„Chci najít příčinu “ byl můj záměr.
K tomu homeo pro vnitřní „přepis „. Akupunkturu pro zpruchodnění drah. Dornovku. Masáže pro uvolnění napětí.
Troufnu si říct, že tělo znám trochu víc než je standart. Že znám a umím použít TCM. Že pracuji s přesvědčeními našeho nevědomí.
A přesto… jsem taky sklouzla k absolutní důvěře v druhého. ( odbornika) . Každý z nich odvedl svou práci nejlépe, jak uměl. Jak bylo jednoduché sklouznout k přesvědčení, že něco pro sebe dělám ( docházkou k odborníkům, kteří ví, „opraví“) a víc nejde.
Nyni jsem vděčná za to zastavení. Zkušenost. Uvědomění.
JEN KDO HLEDÁ, MŮŽE NALÉZT.
V mém případě , díky nové fyzioterapeutce, s níž pracuji na srovnání dysbalance svalů na levé a pravé straně, se mohlo uvolnit napětí v šíji a tak se objevil posun krčního obratle. To způsobilo „tah“ svalů za rameno, bolest ruky, omezení hybnosti. To způsobilo vychýlení páteře a rotaci pánve. Tím neodpružení došlapu a bolest chodidel.
Tady opravdu nemohlo pomoci nic jiného, než vrátit obratel zpět.
Proč to nikdo z odborníků neviděl? Každý řešil to, co mu dalo souvislost. Jen.. jak často je „jádro pudla“ jinde, než se jeví? ( z praxe vím, že často)
Náprava bude trvat, neb tělo i mozek si zvykli na kompenzovaný postoj . Chce to přeučit , přecvičit .
To, proč to dnes píšu, berte jako inspiraci. Nevzdávejte se, když vám není komfortně delší dobu. Cesta je. Je o touze ji najít. Někdy I o nutnosti vnitřní změny, postoje.
Každý odborník je jen průvodce. Vidí okem pozorovatele, pokud se dobře dívá. A pak ten pohled může spojit s nastudovanou teorii a zkušeností praxe.
!! Ale zodpovědnost za to, jak nám je, zůstává v nás samotných !!!