O kořenech jako zdroji stability
Hluboké a pevné kořeny dávají stabilitu stromům v časech vichrů a jiných nepřízní. Současně také díky kořenům stromy čerpají živiny, vodu a energii k růstu. Kořenovým systémem si mezi sebou předávají informace. Mají stromy/ rostliny srdce?
Kde máme my, lidé, kořeny? Jak se můžeme zastabilizovat pro /nebo v / časech náročných?
Jak čerpáme živiny? Kde se berou v potravinách? A voda, která se k nám dostane, odkud pochází? A máme schopnost, stejně jako stromy a rostliny, získávat informace i jinou cestou, než co je nám známa?
Napadají vás občas takové otázky?
Mám ráda hledání odpovědí skrze obrazy vnějšího světa a jejich propojování s tělem coby zástupcem mikrosvěta člověka.
Studium východních nauk a cvičení mě vede po cestách, kde postupně nalézám a skládám odpovědi. A tak v mém vnímání mohou být našimi kořeny nohy a především chodidla.
Když chodíme bosky, naše chodidla nám dávají spoustu informací o terénu, zda je hebký, či pichlavý, zda je teplý či chladný, zda je rovný nebo nakloněný, hrbolatý…. A všechny tyto signály „vysílá“ do mozku, který zcela automaticky zapojí správné svaly, abychom udrželi tělesnou stabilitu. Jenže.. přirozeností je, že to bereme jako samozřejmost a tato automatická vyhodnocení nevnímáme. Tělo reaguje rychle a spontánně, samo. Když jsme si začali obouvat botky, došlo k prvním „dezinformacím“ 😊 . Povrch byl hrbolatý a my to necítili = chodidla nevyslala signál a potřebné svaly se rychle nezapojily. Balanc jsme udrželi díky trošku jiným svalům. A naučili se chodit malinko jinak, s pomocí trošku jiných svalů, než když jsme byli bosky. Tělo je tak důmyslné… vždy najde cestu k pohybu.
Jenže.. to, že jsme přerušili část svých „kořenů“… resp. automatický kontakt s nimi, se promítá nejen do používání trošku jiných svalů (a tím jejich přetěžování, neboť jejich původní funkce sloužila k jiným pohybům), ale v nějaké rovině nevědomí se narušil i pocit jistoty, stability.
Jak stojíte? Umíte stát pružně a bez opory? Nebo se stále někde podpíráte, posazujete? Jak reagují vaše nohy při stoji? Jsou propnuté, nebo se stále jemně pohybujete? Odkud ten pohyb vychází? A když jsou strnulé, co vaše záda, jak na to reagují?
Kdyby jste se na chvili stali stromem… zapustili kořeny skrze chodidla do země… jak hluboko by vaše kořeny sahaly? Byly by na povrchu? Byly by hluboko? Jak by se proměnil pocit stability? A když si tuto představu zopakujete bosky… jak se ten pocit změní? A když přijde nepřízeň života, jak moc vás vaše kořeny podrží? Jak jsou stabilní? Jak je vaše tělo pružné, když vnímáte své kořeny? A pokud se cítíte nestabilně… zkuste si představit, že kořeny prorůstají více do hloubky… co se změní poté? Jak zareaguje tělo?
Vím, je to hra s imaginací 😊 . Ale má zkušenost (nejen z kurzů a terapií) je taková, že tyto vnitřní obrazy velmi odpovídají pocitům, jak se cítíme ve vnějším světě. Zda se cítíme ukotvení nebo vlajeme ve větru. Zda neustále hledáme oporu /podporu ve vnějším světě, nebo zda ji umíme nalézt uvnitř sebe.
Přeji Vám do nadcházejícího roku pevné a zároveň pružné kořeny, vnitřní jistotu a pocit stability v časech klidných dnů, ale i v časech vnějších (či vnitřních) bouří.