No.. nebojím.
Uvědomila jsem si, jak specifická je má práce. Nejen, že každý do naučeného dáme kus sebe, ale že já propojuji tolik pohledů, rovin, aspektů, že má práce nejde zařadit do škatulky s názvem ze studia, z diplomů, z vycviků…
Když se mě někdo neznámý zeptá “ a co vlastne děláš „, “ čím se živíš“, neumím jednoduše odpovědět.
Protože..
….má masáž není technikou s přesně daným postupem, mé shiatsu respektuje celé učení TCM, ale je v tom propojení k vnitřnímu světu klienta, má práce s tělem ( bodywork) využívá principy, jak uvolnit energii z traumat zamrzlou v těle , ale cestu do hlubin a pak i zpět si volím podle mnoha dalších způsobů, o nichž jsem četla, studovala je, nebo se mi prostě „vynoří “ a já je uvedu v realitu. A když funguje, mám nový nástroj.
Objevuji. Jsem otevřená. Protože… co funguje na jednom těle, nefunguje na druhém.
Každý jsme jedinečný. A já vás tak vnímám. Takže i zdánlivě stejná zakázka má jinou příčinu a tedy vyžaduje individuální přístup.
Fáze naslouchání je stejně důležitá jako samotná práce. A fáze integrace je snad ještě důležitější.
Co se to tedy děje?
Někdo vnímá rozbité tělo a přijde s tím, že by bylo hezké, aby zase fungovalo.
„Kdy se rozbilo? A jak? “ ptám se. A tím často začne rozmotavání klubíčka.
Někdo zase přichází s rozbitou duši. A já začnu hledat v těle.
Třetí části je naše mysl. „Naše mysl si myslí, že myslet je víc než cítit, vnimat.“ A tak vedu pozornost do světa „co cítíš teď?“ , nebo „jak jsi se cítila v tu chvíli.“
„A jak na to reagovalo tělo svým napětím?“
Tělo * Mysl * Duše jedno jsou To je motto mé práce.Nejde oddělit jedno od druhého.
Každý vnímáme svou potíž v části nám blízké, ale často je klíč v jiném „chlívečku“
A tak zatimco naslouchám vaším příběhům, uvnitř sebe již v tu chvíli otevírám pole různým cestám, pohledům, souvislostem.
Nehodnotím.
Přijímám každého s jeho životním příběhem, jak je. S respektem a úctou. S laskyplnnosti a laskavostí.
A v této energii i pracuji.
Třeba jednoho dne ke mně přijde i název pro „balíčkek “ mé péče.