SLOVO JAKO MAGICKÉ ZAKLÍNADLO
O prázdninách mi přišla emailem otázka, zda přijímám k opečování těhotné ženy. „Ano!“ odpovídám.
Vím, že málo kolegů přijímá těhotné do své péče. A přitom..je to tak jedinečné období.
Často ženám není dobře, jsou unavené, přecitlivělé, a pozornost a opečování by jim udělalo tak dobře…
Když paní přišla v dohodnutém termínu, začaly jsme, jako vždy, povídáním. Naslouchání příběhu je vědomou součástí mé práce, neboť, stejně jako doteky, vedou pozornost klienta k němu „dovnitř „, k vnitřnímu léčiteli.
Popíjíme čaj a já poslouchám příběh jejiho těhotenství. „Oni jsou tam totiž dva“ říká mi.
„Termín porodu je koncem ledna, ale prý budou už v prosinci. Lékaři říkají, že dvě děti se vždy narodí dřív. A taky.. porod se indikuje“.
Och.
Přirozený předpoklad, že žena je slabá a nezvládne „to“.
A vyslovením z úst autority je toto přijato jako skutečnost.
Věřit autoritě nebo sobě? Jak se rozhodnout? Často je zde autorita víc. A tak se od sebe „odpojime“
Nužcož.
Tak začala krásná cesta s nádhernou a moudrou ženou, cesta, na níž se nechala opečovat po těle, v energiích, ale také.. zevnitř. Na důvěře k sobě. Ke svému tělu. Ke své vnitřní síle .
Dnes byla u mne znovu. S vědomím, že to dokázala. Že dokázala vyživit dvě děti. Stále 2v1.
Zůstalo nám téma důvěry v přirozený porod. Zkusíme ještě malinkou podporu bachovymi esencemi.
Zbývá nám poslední setkání před přirozeným porodem.
Přepsat „zaříkadlo“ jde.
Děkuji Vesmíru, že jsem mohla být přítomna dalšímu zázraku života.
( možná bych si mohla vytvořit kroniku všech malých úžasňáků, co byli součástí setkání se mnou dřív, než spatřili světlo světa:) )
