TO ZVLÁDNEŠ

Je základní prvek, jak naučit dítě důvěřovat sobě .

Jak ho nechat jít cestou (sebe)objevování .

Jak ho (i sebe) připravit na vstup do samostatného života.

Protože… o to tady jde.

S důvěrou v život, v sebe, se jde životem jako v pohodlných botách. Musíme tu cestu ujít, ať je jaká je. Ale naše pozornost směřuje na každý další krok, nikoli na nekomfort nohy v nepadnouci botě.

Jak ale předat něco, co nemám?

Jak přestat řešit, že stále budu k dispozici ( když on/ona je pořád nezkušený)

A tak se potom ptám…

„Byl nějaký okamžik v životě, kdy vám rodiče dali důvěru a pustili do světa?“

Většina z nás takovou zkušenost má. Aspoň jednu.

„A jaký to byl pocit?“

„Pocit jistoty v sobě, pocit síly, svobody.“

Dát druhému ( nejen dítěti, ale i partnerovi) důvěru, mu dává křídla.

„Hodně jsem nám věřila, že se budeme podporovat, dávat si bezpečí a jistotu.“ .. to je trošku dětský model ideálu. Pohádky. To neni důvěra.

Z nezralosti nejde dát podporu.

Když v sobě objevíme pocity, které jsme zažili při projevené důvěře v naše schopnosti, důvěra v schopnosti druhých přichází automaticky.

A hlavně … v energii to je, jako bychom sundali druhému pouta. Závaží.

Ano. Nedůvěra v život, v sebe, svazuje a poutá. Je jako bažina, v níž nevidíme cestu.

Přesto tam je.

Zastavit se a uvědomit si sebe je základ.

Uzdravit sebe.

Děti ( a často i my dospělí) se učí napodobováním. Proměnou sebe jim ukážeme, jak na to.