Dnešní noc mě opět nenechala spát. Co je to za sílu, že mě ve spánku přichází sny tak živé, že mě probudí..
Mou prací je práce s tělem a tak se snažím o hluboká uvolnění i tuto noc.
Ale mysl se tentokrát hlásí o slovo a já se rozhodnu ji sledovat. Kam mě dovede?
Zastavila se v čase asi před 10ti roky na obraze, kdy ke mně poprvé přišlo slovo SHIATSU. Obraz mého rozhodování, zda pojedu na kurz, který, zdá se, propojuje vše, co vnímám a cítim jako důležité propojeni k celistvosti.
Znovu jsem si uvědomila ten stres, strach z rozhodnuti, zda pak vyjdu s penězi, zda si vůbec mohu dopřát tolik času pro sebe.
Uvědomila jsem si, že toto rozhodnutí bylo zlomovým v mém životě.
A i když jsem v začátcích školy vůbec nechápala pravý význam slov „nebuď v hlavě“ , „sestup do těla „( kde asi jsem?) , „propojit se“, zkoušením a podporovaním se navzájem jsem těmto slovům začala pomalu rozumět.
Dnes už vím co znamená „být v těle a nebýt v hlavě “ a jsem schopna tuto cestu nabízet i ostatním.
Cítit tělo, tedy to, jak se nám v něm žije, vnímat v něm emoce, časem i vnímat, jak k nám mluví, láskyplně ho přijmout ( sebe), to vše jsou dovednosti, které jsme v sobě zasunuly do pomyslného kouta. Pod taktovkou racia jsme se naučili, že mysl nás vede. Že co se naučíme rozumovým přijímáním informací má jedině váhu.
Nic není vzdáleno pravdě víc. Fyzické prožívání, zkušenosti na vlastním těle, sebeprožívání a práce s energií i emocemi jsou stejně důležité.
Já si dnes v noci spojila toto uvědomění a pocítila vděk za svou odvahu vydat se na cestu srdce, cestu do neznáme krajiny práce s tělem, energií a později i práci s uloženými traumaty v těle. A ten vděk patřil i DarJa – kurzy Shiatsu, Aquahealing, Watsu, Sila ŽEN , protože kdyby koncept její školy nebyl prožitkový a nebyla tam „nutnost“ praktikovat, na svou „Cestu Duše “ bych možná čekala dosud.
Jděte za svými sny, za voláním své Duše. Nikdy nevíme, kam vede, ale zjistíme to, až aspoň část projdeme a ohlédneme se zpět.
